Výročí

10. února 2010 v 23:54
V příštích dnech už tomu bude rok, co jsem objevila svět scrapbookingu. Jak? Náhodou. Chtěla jsem se podívat na fotky syna, vzpomínat a porovnávat, jestli má stejnou barvu očí, jak se mu změnila bradička,...Když jsem začala vytahovat fotky z páté obálky, přestalo mě to bavit. Nemluvím o tom, že několik měsíců jsem ani neobjevila. Bylo načase udělat nějaké album. Jako jsem měla já. S popisky a daty.

Protože ke všemu přistupuji "vědecky" a zodpovědně , koukla jsem se na net, jestli neobjevím nějaké rady. Rady jsem neobjevila, zato scrapbooking ano. Fascinovalo mě to. Ale přišlo mi to tak moc složité. Acid free, lignin free, brads, 30*, .... Připadalo mi, že čtu stránky v nějaké cizí řeči... Ale byla to čeština. Nezbylo mi opravdu nic jiného, než si najet na scrap slovník a začít studovat. Po pár dnech, během kterých jsem pročetla nejznámější scrapařské stránky, jejich fora a prohlédla část galerií, jsem měla pocit, že vím... Pozor, ne že umím. Ten jsem neměla ještě hoooodně dlouho.

Jelikož už jsem matka a měla bych být v první řadě rozumná, slíbila jsem si, že se do toho nevrhnu pohlavě a nezačnu okamžitě nakupovat... Slíbila jsem si, že tentokrát to nebude jako s decoupage nebo windowscolor. Že se budu držet zpátky a nevytvořím takové zásoby, že ještě moje vnoučata by mohla tento koníček provozovat. Takže jsem začala. Z práce jsem si nanosila papíry, doma vyndala šicí potřeby (taky jich bylo dost, protože od šití, pletení, vyšívání, jsem se dostala až k patchworku), ubrousky,... Na synovo fotkách se učit, mi přišlo jako hřích. Připravila jsem si tedy fotky z poslední dovolené. Vymyslela postup. Byl jednoduchý. Prostě všechny nalepit. Ani do alba jsem nechtěla příliš investovat, tak jsem použila album z práce, ve kterém je založena nabídka svatebních oznámení. Formát byl obdélníkový, větší než A4. Hned první večer jsem vytvořila první stránku. A přišla mi úžasná! Byla jsem na ni tak pyšná. Dnes mi to přijde k smíchu, ale tenkrát...

Během prvních pár dnů jsem udělala 6 stránek. Hrozně mě to bavilo a co víc? Přišla jsem na to, že si u toho odpočinu, že u toho dokážu vypnout a přemýšlet pouze nad barvami, ladem a skladem. Jen mi "práci" trochu komplikoval fakt, že jsem neměla ty pravé scrapbookové ozdoby a materiál se doma nalézal čím dál hůř. Tak přišla první objednávka na internetu. Malá. Jen základní věci. Měli jsme v plánu dovolenou ve Francii a těšila jsem se, že si tam něco pokoupím. To už jsem se ale účastnila prvních "soutěží" na scrapbook.cz a navázala první kontakty se stejně "postiženými". Podle instrukcí té nejfundovanější ze všech Gabrety, jsem v létě v Paříži navštívila báječný scrapbookový obchod. To bylo věcí a většinu z nich jsem nikdy v životě neviděla a ani netušila, na co jsou. No nakoupila jsem a tady jsem tomu definitivně propadla.

Po návratu z dovolené jsem si vyndala konečně scrapbookový materiál, skalpel...a vrhla se na stránku do challenge. Do soutěže měsíce. Podmínku diktovala Gabreta a vlastně byla jediná. Město, místo mému srdci blízké, fotky bez lidí... Byla jsem Paříže plná, takže to byla Paříž. Byla to má první stránka, do které jsem se snažila přenést veškeré své dojmy a pocity. S radostí jsem ji odeslala a ona vyhrála!!! Tenhle okamžik byl můj skutečný vstup do světa scrapbookingu. Ne ten moment, kdy jsem vyhrála. Ale ten moment, kdy jsem se podívala na udělanou stránku a ta mě vrátila v čase zpět na ta místa..., s těmi pocity...


Pak to šlo rychle. Osudové setkání s Gabretou, celorepublikový sraz..a v práci jsme rozjeli další odvětví. Razítka pro scrapbooking a chipboardová minialba. Jaká minialba? Ukážu...
 


Komentáře

1 Gabreta Gabreta | Web | 11. února 2010 v 0:17 | Reagovat

Tleskám! Skvělý začátek a to nejen scrapování, ale i blogování. Těším se, že sem přeneseš svoje krásné stránky, svoje nápady, svoje dojmy a pocity...a my se staneme součástí tvého malého velkého světa:-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.